Kocábka...
9. 5. 2007
Pluji si na svém moři plném smutků
delfíni radosti mi tvoří doprovod
ponor mám hluboký dík váze všech mých skutků
a Kraken číhá v úkrytu těch vod...
Do plachet duje vítr velké síly
a někdy proti, tančí si dle svého
nebe mi zdobí měkké bílé mraky
a dno je plné všeho ošklivého...
Někdy se ráchám rukou přes palubu
a smutek hýčkám mezi prsty jemně
ale strach šeptá o dnu nedalekém
a já zas prchám, vypadá tak temně...
Mohu se topit v moři dobrovolně
anebo smát se a tančit s delfíny
své chyby nésti s pýchou pochopení
nebo dál vzpomínat na doby neviny...
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář